Perníková vajíčka

Perníková vajíčka

Jako každý rok, i letos jsem na Velikonoce pekla perníková vejce. I když se to zdá složité, alespoň upečení je jednoduché.  Používám klasický recept na perníčky, odzkoušený a potvrzený třicetiletou praxí (Vánoce a Velikonoce bez perníčků? Ne u nás doma! :-)):

  • 650 g hladké mouky
  • 250 g moučkového cukru
  • 100 g medu
  • 50 g másla (nebo Hery)
  • 4 vejce
  • 10 g jedlé sody
  • 2 lžičky perníkového koření (nejlepší je od Vitany)

Na Vánoce přidávám i 2 lžičky holandského kakaa – je hodně tmavé a vánoční bílá poleva na perníčkách lépe vynikne.

Rozpustím máslo s medem a cukrem a k nim přimíchám vejce, takže vznikne tekutá hmota. Do ní postupně přimíchám mouku smíchanou se sodou a perníkovým kořením (případně s kakaem). Tímhle způsobem vznikne opravdu vláčné těsto. Mamka se ségrou ho zadělávají v domácí pekárně v programu na těsto, já jsem si vloni pořídila robot na hnětání těsta. Samozřejmě jde udělat i ručně :-). Těsto zabalím do kuchyňské fólie a dám na 24 hodin do ledničky. To je hrozně důležité, klidně může být v lednici i déle, ale určitě ne míň.  Po upečení by totiž nebylo úplně hladké.

Těsto rozválím na plát silný asi 5 mm. Z něj se formičkami vykrajují různé tvary – na Vánoce stromečky, hvězdičky, svíčky, zvonečky, koníci, sněhuláci…. Letos budu dělat po letech zase i Betlém… ale to až před Vánoci…. Na Velikonoce se dělají kytičky, vajíčka, slepičky, kohoutci, zajíci, holubičky… Na tahle plastová vajíčka mám speciální formu ve tvaru půlvejce (musím ji vyfotit a přidám ji sem). Z těsta se vykrojí velké vajíčko (formička na něj je součástí sady) a to se položí na rozpuštěným máslem pomazanou formu. Já ho ještě dobře uhladím až k okraji formy. Pečou se při 180°C – barvu po upečení vidíte na obrázku. Hned po upečení se ještě horké perníčky potřou dobře rozšlehaným vejcem, to aby se krásně leskly. Také jsem dělala i načervenalé perníčky – těsto jsem udělala bez kakaa a po upečení jsem perníčky potřela vejcem rozšlehaným s červenou potravinářskou barvou.

Perníčky se pečou měsíc předem, protože krátce po upečení ztvrdnou, takže se musí nechat odležet. Pokud to ale nestíháte, stačí malý trik – dát perníčky do krabice s rozkrojeným jablkem, změknou rychleji.

Hotové perníčky se zdobí bílkovou polevou:

  • 1 bílek
  • 125 g alespoň dvakrát prosátého moučkového cukru
  • 1 lžička Maizeny
  • 1/2 lžičky citrónové šťávy

Nejdřív dobře prosejeme moučkový cukr, to aby se netvořily hrudky a mohli jsme tvořit tenoučké linky. Bílek smícháme s citrónovou šťávou a vařečkou třeme s cukrem smíchaným s Maizenou – asi 20 minut, aby vznuikla hladká hmota, která z vařečky pomalinku teče. Chceme-li barevnou polevu, přidáme potravinářskou barvu. Pokud použijeme v prášku, měla by být poleva, do které ji přidáme, o něco řidší, případně ji rozředíme troškou citrónové šťávy. Pokud použijeme barvy tekuté, budeme muset přidat cukr. Barvy lze vzájemně míchat.

Já dělám rovnou dvojitou dávku polevy (ze 2 bílků), jinak by mi nestačila.

Maizena polevu zvláčňuje, díky citrónové šťávě je poleva bělejší.

Hotovou polevu dáme do mikroténového sáčku (ideální množství jsou tak 3 – 4 lžíce, to se pak sáček dobře drží v ruce), snažíme se jí dát co nejvíce do jednoho rohu. Špičku tohoto rohu nůžkami odstřihneme, abychom utvořili jen malou dírku. No, a teď už jen zdobíme a zdobíme a zdobíme… Polevu v dobře zavřeném sáčku můžeme uchovat i několik dní v ledničce, to když nestihneme ozdobit všechno najednou.

Vajíčka jsou ozdobená nejprve na každé polovině. Až nakonec se vždy dvě půlky spojí bílkovou polevou. Může se do nich dát i malé překvapení (i když to už nedělám, protože je všem líto ta vajíčka rozbít :-)). Vzniklý „šev“ se pak ještě dozdobí.

No, tak to by asi tak bylo. Letos už je po Velikonocích, ale i Vánoce budou s perníčky. To vám ukážu, že se vajíčka dají použít i jinak… Další mé výtvory si můžete prohlédnout zde.

Reklamy

Infiorata 2012

Tak jsem si říkala, že sem budu psát pravidelně… A nějak se to nedaří 😦 Stěhování mi zabralo o „něco“ víc času, než jsem si myslela. Teda spíš, než stěhování, úpravy uvnitř a vně domu. Ještě mám knížky v krabicích, ale knihovna bude až časem….

Ale přitom jsem nezahálela a dělala občas i něco jiného, jen mně po pobytu na čerstvém vzduchu moc nelákal počítač a internet…. To bude asi problém, když se blíží léto….

Poslední můj výtvor je obrázek, který budu vytvářet 10. června v italském Itri (leží 90 km jižně od Říma) během svátku Corpus Domini, při kterém se utváří tradiční Infiorata, tedy obrovské květinové obrazy, po kterých odpoledne projde procesí. Sice jsem měla původně v plánu něco jiného, ovšem loňská smutná událost mé plány změnila. Minimálně takovýmto způsobem jsem poctu Václavu Havlovi musela složit….

A v červnu samozřejmě vše nafotím, aby jste i vy všichni viděli, jak se takový obraz vlastně tvoří…

Pocta Václavu Havlovi

Mýdélka

I takhle můžou vypadat voňavá mýdélka ve skříni...

Mýdélka 1

Tak tohle není můj nápad, viděla jsem ho na  jednom trhu a tak se mi zalíbil, že jsem ho okopírovala.

Jde vlastně o úplně obyčejná voňavá mýdla. Zabalila jsem je do slabé elastické látky (tohle zrovna byl šátek, který jsem už nepoužívala a roztrhané podkolenky) a pak ozdobila korálky a kaplíky, které jsem do mýdla zapíchala ketlovacími hřebíčky. Na spodu jsou zapíchnuté čtyři korálky, takže mýdlo vypadá jako truhlička na nožičkách. Je to hezký nápad na dárek a když mýdlo po letech přestane vonět, jen vyndáte korálky a z nich si uděláte třeba náramek 🙂

Vzpomínky na Afriku


malované krabičky s africkými motivy

Vzpomínky na Afriku

 

Tak již druhý týden řeším mé připojení k internetu. Nějak můj počítač nechce komunikovat s wi-fi flashkou.  Ale já to nevzdám, vždyť jsem si ji koupila proto, aby mi usnadnila život, ne zkomplikovala. Ale už jsem strávila čtyři dny koumáním, jak to udělat, aby se počítač napojil na internet a ne a ne se povést. Už mě začíná štvát, že jsem štír, který se nevzdává, dokud problém nevyřeším. Ale už ztrácím trpělivost. Zítra má můj počítač poslední šanci. Buď se napojí, nebo ho vyměním. A to už toho za tyhle čtyři dny bojů zažil, dokonce jsem ho musela vrátit zpátky na nastavení z výroby (naštěstí jsem si k vánocům koupila externí paměť a  udělala back-up počítače, takže jsem neztratila data, ovšem soubory ano, takže teď stahuju a stahuju a hledám,  kde mám uložené různé licenční kódy, aby mi zase fungovaly programy, jako dřív…uf).

No a abych se trošku odreagovala, tak jsem taky kreativně tvořila.  Vlastně jsem udělala víc věcí, hlavně dodělala to, co jsem měla rozdělané. Ale budu vám to ukazovat po kouskách, ať se máte na co těšit :-).

Tyhle krabičky jsem pojmenovala Vzpomínky na Afriku. Sice jsem v Africe nikdy nebyla, ale to jméno se mi líbí. Navíc jsou to všechno africké motivy. Menší válcovou krabičku a krabičku na kapesníčky (jsou obě dřevěné ) jsem koupila v „surovém“ stavu, držák na ubrousky je zrenovovaný, ten původní byl pomalovaný kytičkama v ruském stylu a vůbec se mi nelíbil, takže byl schovaný ve skříni a nepoužívala jsem ho (což už se ale změnilo :-)). Ta vysoká válcová krabice je obyčejná papírová, byl v ní tuhý podpalovač (a nadále i bude). Aby byla pevnější, natřela jsem ji sádrovým štukem.

Všechny krabičky jsou nejdřív namalované žlutou, oranžovou a červenou akrylovou barvou, pak pomalované africkými motivy a nakonec ještě nalakované bezbarvým lakem.

Pizzoccheri – pohankové nudle se šalvějí

Je to jeden z mých oblíbených rychlých receptů. Nejraději ho dělám z pohankových nudlí, ale můžete použít i jiné krátké těstoviny, třeba pennette.

Do hrnce dejte vařit dostatečné množství vody a když se začne vařit, přidejte sůl (tak zabráníte skvrnám na hrnci, které jinak tvoří vařená slaná voda) a těstoviny (na 1 osobu asi 90 g). Na větší pánvi (já používám ten nejobyčejnější wok) rozpusťte máslo (pro 2 osoby asi lžíci) a na něm rychle osmahněte asi 15 lístků šalvěje. Snižte plamen na minimum a na pánev nalijte kelímek smetany na vaření (pro 2 osoby by stačila i polovina, ale co pak s tou zbylou, že jo?). Trošku osolte, můžete i opepřit. Mezitím se vám uvařily těstoviny „al dente“. To znamená, že když do nich kousnete, vnitřek je ještě trošku tvrdý a světlejší než vnější část. Těstoviny slijte a nasypte na pánev, nechte pořád mírný plamen. Vše dobře promíchejte, dejte na talíře a posypte strouhaným sýrem – nejlepší je Parmiggiano nebo Grana Padano, teď se dá u nás sehnat i levnější Gran Moravia.

Nepoužívejte cihlu, to raději nic. Nemám nic proti českým sýrům, ale cihla je nejlepší smažená, tak proč ji používat jinak. Až objevíte v akci shora uvedené sýry (ne ovšem ty, co si říkají parmezán, ty pravé italské Parmiggiano viděly tak z rychlíku), kupte si je do zásoby. Na dochucení jídla jich spotřebujete jen trošičku, protože mají opravdu  výraznou chuť, takže cenově nakonec vyjdou skoro stejně, jako cihla. A když je cena opravdu dobrá, kupte si je do zásoby, nastrouhejte a nastrouhané dejte zmrazit. Sýru to neuškodí, vy ušetříte a zároveň potěšíte i chuťové buňky.

Dobrou chuť!

Zdravím všechny z mého blogu

Už dlouho jsem se chystala vytvořit si blog, ale nevěděla jsem, jak na to. I když je to vlastně jednodušší, než-li utvořit stránky.

Ale teď jsem se k tomu konečně dostala. Možná si říkáte, proč ještě blog, když mám stránky – to proto, že stránky jsou přeci jenom statičtější nežli blog. Samozřejmě, že stránky neopouštím, ba naopak! Ale chci využít i blog, do kterého bych chtěla psát mé postřehy, vkládat fotky toho, co zrovna tvořím, udělat jednu část věnovanou jenom receptům mé oblíbené italské kuchyně….nechat větší prostor i mým příznivcům…. A stránky používat dál hlavně jako galerii…

No uvidíme, co z toho nakonec vznikne…. Hlavně nezapomeňte, že každou vaši reakci přivítám, aby byl tenhle blog co nejhezčí.

Kajka